Tahle země není pro mladý

Milé děti, sice s tím nemůžete vůbec nic dělat – aspoň do té doby, než vyrostete – ale tahle země vám dnes zrovna skvělé perspektivy nenabízí.

Začněme zeširoka. Jak už jste, milé děti, určitě slyšely ve škole, naše země je součástí Evropské unie. Díky tomu se můžeme v Evropě volně pohybovat, pracovat, podnikat a v některých zemích dokonce i platit stejnými penězi. Nějak se to ale zvrtlo.

Dnes Evropská unie a její byrokraté ze všeho nejvíc volně pohybují obrovskými sumami peněz. Máme dotace zemědělcům, evropské fondy podporující všechno možné i nemožné a v poslední době se začaly podporovat i celé země, které neumějí pořádně hospodařit.

Pro vás, milé děti, pak evropští byrokraté vymýšlejí normy, podle kterých nesmíte samy nafukovat balonky, foukat do frkaček a lovit magnetické rybičky.

U nás se sice ve volbách podařilo odstavit Paroubka, ale nepodařilo se odstavit papalášství. Česká vláda si vytkla za cíl nezvyšovat lidem daně a vůbec se jim tak nějak zbytečně neplést do života. To by bylo i sympatické. Kdyby to nebylo spojené s tím, aby se ani lidé zbytečně nepletli politikům do jejich kšeftů.

Vaši rodiče, milé děti, kvůli tomu zase začínají podporovat ty strany, co mají zasahování do vašich životů v programu. Tak se raději naučte slova jako zdanit, zregulovat, přerozdělit… A pomalu si zvykejte, že po vzoru evropských byrokratů budou chtít z vašich peněz podporovat to či ono, co zrovna nazvou jako potřebné.

Že by se při takovém hospodaření zmenšil prostor pro kšefty politiků, o tom není třeba si dělat iluze.

A co rodina? Vždy, když bylo špatně, hledali lidé oporu v rodině. Dřív byl také rozvod krajní možností. Dnes je vzorem Iveta Bartošová a rozvádí se polovina všech manželů. Mnoho z nich pak přestává fungovat i jako rodiče.

V Indii je rozvodovost 1 %, v Japonsku 2 %, v Česku 50 %. Naše vláda prý chce podporovat rodiny. V tom jí ale nějaká daňová a jiná šidítka moc nepomůžou. U nás jde o to, aby dětem vůbec zůstávali rodiče.

K tomu jim politici pomáhají vlastními špatnými příklady.

Milé děti, zdá se, že tahle země do budoucna vážně pro mladý moc není. Třeba to jednou změníte, když už to nedokážeme my. Nebo nechceme dokázat. Protože lidé už mnohokrát ukázali, že když chtějí, umějí věci změnit. Ale asi se nejdřív musejí vážně naštvat.