Učme se od miliardářů, budeme to potřebovat

Jeden z mých přátel, kterého si jinak velmi vážím, napsal před pár dny článek „Učme se od bezdomovců, budem to potřebovat“. Text plný pesimismu a defétismu. Není sám, takových ufňukaných článků najdeme na blozích celou řadu.

Miliardář Bill Gates

Vůbec si nemyslím, že všechno u nás je skvělé. Když se podíváte na mé další články, píšu i o věcech, o nichž někteří ani nevědí, nebo netuší, jak vážným problémem jsou. Přesto si myslím, že rezignace a smíření se špatným osudem je cestou do pekel.

Ne, od bezdomovců se nemáme co učit. Leda od těch, kteří se dokázali z ran osudu, někdy i nezasloužených, otřepat a znovu postavit na vlastní nohy. To nejsou jen hollywoodské pohádky -  i takoví lidé jsou mezi námi.

Nedávno jsem poslouchal v rádiu rozhovor s člověkem, jehož jméno si už nepamatuji, říkejme mu třeba Jan. Propadl automatům, rozpadla se mu rodina a skončil na ulici. Nějakou dobu, snad i pár let, se v tom plácal, ale snažil se. Začal prodávat časopis na ulici, hledal lepší zaměstnání. Jan si nakonec našel nejen práci, ale i novou partnerku a bydlení. Má opět svůj domov a žije jako většina z nás.

Většina bezdomovců to ale nedokáže. A proto zůstávají bezdomovci. Raději si budou stěžovat na rány osudu a chlastat pivo v bufáči. Je to pohodlnější. A u voleb, jestli k nim vůbec půjdou, budou volit strany, které jim v podstatě říkají: „Chlastejte pivo v bufáči, peníze vezmeme bohatým.“ Strany, které v nich podporují bezdomoveckou mentalitu.

Ostatně takových „mentálních bezdomovců“ je mezi námi více, i když střechu nad hlavou mají. Kdyby o ni ale přišli, nedokážou se vzchopit jako bývalý gambler Jan. Budou si stěžovat, nadávat na ty nahoře, ale sami se snažit neumějí a nechtějí a nakonec skončí u toho piva.

V tom je právě rozdíl mezi bezdomovcem a miliardářem. Realitní magnát Donald Trump také nejprve zkrachoval, ale zvednul se a z ničeho znovu vybudoval impérium. Vlastnosti, jako je pracovitost, cílevědomost, tah na branku, vytrvalost, důslednost a snaha něco dokázat, pomáhají člověku jít dál. Pomohly i bývalému bezdomovci Janovi.

To jsou vlastnosti, které bychom se měli učit od miliardářů. Jsou prospěšné každému a prakticky v každé situaci. Vedou k tomu, že myšlenky se materializují. Nemají přitom nic společného s morálkou – ani ji nepodporují, ani ji neničí. Podporují člověka v tom, aby dosáhl svých cílů, a je jen na něm, jaký obsah svému snažení dá. Mezi bohatými tak znám lidi slušnější i méně slušné. Podobně jako mezi chudými.

Chudoba cti netratí, ale ani nezískává. Stejně tak bohatství.

Inteligence také člověku pomáhá, ale dá se do značné míry uvedenými vlastnostmi nahradit. Nevyhrávají pak často ti nejlepší, ale ti, kdo se nejvíc snaží. Inteligence sama úspěch nezaručí. Mezi bezdomovci někdy končí i lidé chytří, kteří neměli dostatek vůle něco smysluplného dokázat.

Mimochodem, víte, jaké je druhá nejrozšířenější stolní desková hra na světě? Dáma? Nikoliv. Je to backgammon. Česky se mu také říká vrhcáby a je docela příznačné, že ho u nás mnoho lidí nezná, nebo si myslí, že to je jen nějaké házení kostkou.

Kostky vám sice určují, o kolik můžete táhnout svými kameny na ploše. To je osud. Kterými kameny ale budete táhnout, záleží jen na vás. To je vaše volba. Můžete si připravit lepší nebo horší pozici pro příští zásah osudu, který přijde v podobě dalšího hodu nebo tahu protihráče.

I ten, kdo bude hrát skvěle, může někdy hru prohrát. Když bude chlastat pivo, nadávat na osud a dělat blbosti, prohraje téměř jistě.