Před časem si vzal do úst britské Fathers4Justice (mimochodem i pro nás velmi inspirativní organizaci - doporučuji shlédnout jejich webové stránky). Na tento jeho útok jsem reagoval článkem "Manipulátor Jiří X. Doležal". Sešli jsme se také a on si následně přečetl na Facebooku, že poptávám dětské oblečení. Nevím, kolik marihuany předtím vykouřil, ale došly mi pak od něj tyto otázky:
* Co vás vedlo k tomu, že na Facebooku žebráte o obnošené šatstvo pro syna?
* Z vašich finančnických webů vyplývá, že jste dobře situován. Proč tedy nekoupíte synovi kalhoty, když jste usiloval o jeho svěření do střídavé péče?
* Na naší schůzce jste snědl večeři v ceně nejméně sto dvacet korun, jedny obnošené dětské kalhoty stojí v second handu korun šedesát. Nestydíte se za Vaše sobectví a bezohlednost k synovi?
* Uvědomujete si, že žadonění o šatstvo pro vašeho syna, které jste umístil na Facebook, jej může dlouhodobě stigmatizovat a poškodit, protože se mu budou děti v dětském kolektivu vysmívat, že je tak chudý, že na něj musí otec žebrat?
Zajímavý způsob kladení otázek, že? Nicméně vzal jsem to jako příležitost podívat se na toto téma trochu obecněji:
Je třeba vidět celkovou situaci rodiny, kdy matka, ačkoliv má vlastní bydlení nedaleko otce, se rozhodla svévolně odstěhovat do značné vzdálenosti. Tím velmi ztížila a zdražila možnost péče otce o dítě. Přes nesouhlas otce, odlišný názor dítěte i jeho opatrovníka (OSPOD) si matka také dříve prosadila svou výlučnou péči. Ta pro ni znamenala více práv, ale i více povinností, například zajišťovat ze svých zdrojů a z výživného od otce potřeby dítěte. Zároveň ale tyto povinnosti péče přehazovala na otce v době, kdy se měl se synem pouze stýkat. Nejen matka, ale bohužel i celospolečenské klima (včetně návodných otázek Jiřího Doležala) se snaží vmanévrovat otce do pozice chodící peněženky: Ponechej péči matce, plať jí výživné, ale přitom plať další potřeby dítě, jako bys ho měl také v péči.
Celou řadu let usiluji o jediné - abychom oba rodiče pečovali o dítě a aby naše práva a povinnosti byly stejné. Teď konečně soud dospěl k závěru, že mi umožní o dítě pečovat stejně jako matce. Ale teprve poté, co jsem si musel zajistit další bydlení poblíž místa, kam se odstěhovala matka. Přitom ona bydlení poblíž mne již dávno má, ale po ní se jeho využívání pro usnadnění péče obou rodičů nepožaduje. Pořízení dalšího bydlení pro mne znamená další časové a finanční náklady.
Stávající oblečení syna bylo zakoupeno jak z prostředků matky, tak z otcova výživného, matka si přesto veškeré toto vybavení ponechala. Není přitom nic špatného, když v takové situaci otec pořídí oblečení, ze kterého dítě stejně brzy vyroste, od jiných lidí, kteří se ho chtějí zbavit. Dělá to tak velká část matek, včetně toho, že takové oblečení poptává na Facebooku (zde na to existují i specializované skupiny). Takže stesky pana Doležala, že je tím dítě stigmatizováno, by dopadaly spíše na děti mnoha samoživitelek. Je vidět, že jakožto bezdětný zřejmě nemá zkušenosti s pořizováním oblečení pro děti.
On ovšem nechce problému porozumět. Jeho cílem je dehonestovat otce, který se dlouhodobě domáhá něčeho zcela normálního - rovnoprávně pečovat o své dítě a toto vychovávat. V tomto se nenechám zviklat nikdy nikým a už vůbec ne lidmi, jako je Doležal.
Převzato ze Střídavky
