Jasně Julčo, dítě může mít jen jednoho rodiče, protože dva už jsou moc.

Každý rodič má jiný přístup, takže si dítě vybere přístup toho rodiče, který mu momentálně více vyhovuje.

A když mi matka nevyhovuje, protože prudí, tak se na ni vykašlu a půjdu za otcem, co mi všechno dovolí. A občas tam došlo i k tomu, že jsi u ní zrovna neměla to, co sis chtěla zrovna vzít na sebe, hrůza! Tak i přes odpor obou rodičů uděláš to, co chceš, ať drží hubu a krok, jsou to jenom rodiče a ty už jsi přece velká holka!

Sama jsi těch žblebtů napsala více než dost, tvoji rodiče tu výchovu evidentně nezvládli, za mě jsi drzý nevychovaný spratek!

Děti ve střídavé péči se v pubertě téměř vždy usadí u jednoho z nich. Samy tak určí, kdy už tolik nepotřebují tu bezpečnou náruč, ale kotvící prostor. Ostatně od toho je puberta - aby se děti dokázaly od rodičů odloučit a následně odejít. V té době už ale mají navázané vztahy s oběma rodiči a vstupují do svého života s tímto věnem. Nevšimla jsem si, že by Julie něco až tak nezvládla. Je hodně otevřená, to ano.

Ale drzá a nevychovaná...to je silná káva.

Moc hezky clanek Dr. Honzaka:

https://psychologie.cz/deti-napul

Docela by mě zajímalo, proč někteří psychiatři, psychologové a další psycho tolik lpí na vazbách dítěte na nějaký konkrétní prostor a ne na jemu nejbližší živé bytosti - rodiče.

je velice smutné z pohledu člověka, který zná ještě dobu, kdy rodiny držely pohromadě, neboť nepřítel býval vně rodiny a rodiny si to velmi dobře uvědomovaly. Dnes je nepřítel také vně rodiny - systém, který rodinám nepřeje a i finančními prostředky podporuje neúplné rodiny. Existuje mnoho úplných rodin, které naoko kvůli finančnímu vylepšení vypadají jako neúplné. To je ta institucionální stránka věci. Ovšem daleko nejhorší je naprostá nezodpovědnost rodičů směrem k jejich dětem. Nechtějí překonávat úskalí vztahů a raději naskakují do vztahů nových, které se také za čas rozpadnou, protože taková už je doba. Navíc si neuvědomují, že neškodí jenom svým dětem, ale po čase zjistí, že uškodili sami sobě (samozřejmě nejedná se o vztahy, ve kterém jeden z partnerů je pod vlivem alkoholu či drog. Tam se nic jiného než rozchod dělat nedá). Dám takový příklad. Měli jsme v kleci dvě andulky (anduláky), které se mezi sebou neustále bojovaly. Když jednoho dne jedna uletěla, tak druhá do tří dnů ze zármutku pošla. A tak pomalu pochází celé naše společnost.

oprava: které mezi sebou bojovaly ( bez se)

Jako žblept roku bych tam připsala výrok soudce, který uvedl, že "otec nemůže platit výživné na své dítě, protože on má taky nárok na kulturní vyžití, které v jeho případě představuje návštěva pohostinství". Proti takovému výroku jsem poslala odvolání a na odvolacím soudu řvala jako tur, páč mi prostě jen lidsky ruply nervy. Nicméně soudci ani necekli, jen zaryli oči do papírů a nikdo z nich ani hlavu nezvednul. Když jsem dořvala, následovala minuta ticha, poté vstala předsedkyně soudu, omluvila se mi za výrok svého kolegy z nižšího soudu, načež se žádost o zvýšení alimentů vrátila na nižší soud, kde byly alimenty beze slova zvýšeny.

Mimochodem. Jako otec dítěte ve společné péči musím platit alimenty bývalé, i když ta je už ode mě ani nechce. Změna situace. :)

Mě to teda jako žblebty nepřipadá. Nemám ještě takový věk, abych zapomněla jak jsem se cítila po rozchodu rodičů. Nenáviděla jsem přejíždění od jednoho k druhému. Nenáviděla jsem, že jsem každých pár dní neměla to, co jsem si chtěla vzít na sebe, nebo to, jak mě bolela záda ze střídání postelí, máma jedla vegetariánsky, táta jedl všechno, takže jeden týden u mámy jsem byla úplně vyčerpaná už jenom z jídla. A to nejhorší bylo to, že každý rodič vyžadoval úplně jiné chování, výsledky a tak dále. Jakmile se zavděčíte jednomu, naštvete druhého. S mámou jsem nevydržela moc dlouho, po pár měsících jsem se na to vykašlala a šla bydlet nadobro k otci i přes odpor obou rodičů. Slyšíte? K otci. Není pravidlem, že vždy je podle soudů a veřejného mínění nebo přirozeného úsudku dětí správná matka. Doprčic, dítě může mít buď jednoho rodiče, nebo ani jednoho pořádně. Když chce dítě jeden domov, proč mu sakra nutit druhý?

Julčo, samozřejmě pokud dítě samo odmítá střídavou péči, tak nemá smysl mu ji nutit. Znám zase spoustu dětí, kteří si střídavou péči a pobyt u obou rodičů pochvalují. To, že každý rodič vyžaduje jiné chování a každý rodič je jiný je přirozené a zcela běžné i v rámci nerozvedených rodin. Dítě se tak u obou rodičů učí reagovat na mámu i na tátu. A jinak vegetariánská strava neunavuje, spíš naopak. Pravděpodobně jsi byla unavena z chování mámy a ne ze stravy, asi proto jsi zůstala u táty. Je přirozené, že člověk vyhledává místa a společnost lidí, které/kteří mu energii dodávají a ne berou.

ne všechny ty výroky mi připadají jako žblebty- zejména když není jasné v jakém přesném kontextu to bylo řečeno

Některé výroky vytržené z kontextu kauzy, kterou soudcové řešili, mohou vypadat jako žblebt, ale souvislý příspěvek pana Hodiny je opravdu Žblebtem (s velkým Ž), ne-li manipulativním paskvilem.

Soudcové/soudkyně nic neřeší. Ony jen dělají to, co chce matka.

Po přečtení mi tam chybí jiný úžasný výrok, který by podle mě bezpečně vyhrál.

Blog pana Hodiny

?

Já osobně vidím mnohá ta vyjádření trochu jinak a zrovna ne jako žblebt. Ale je to tím, že s dětmi z rozvrácených rodin pracuji. Nechci to tady moc rozepisovat, protože bych zaplevelil diskusi. Není to na několik málo vět. Už jsem zde moc publikovat nechtěl, ale o tomto tématu článek ještě napíši. Každopádně problém vidím jak z pozice dítěte, tak i rodiče. Proto si troufám říct, že chápu každého rodiče, který nemá možnost se s vlastním dítětem často vídat, ale také vidím, co s dětmi rozepře rodičů dělají a jaké to na nich zanechává následky.

Víte, mne občas fascinuje přístup dospělých zapojených do "systému". Nedávno jsem slyšela, jak kdosi takový vyslovil obavu, že z jednoho konkrétního dítěte vyroste dospělý s problémy v navazování vztahů. Zdůvodňoval to tím, že dítě prošlo různými druhy péče rodičů. Jenže to byla prostá záměna příčiny a následku. Měl snad otec (ano, tady je to typické) zavřít oči, odejít a dělat, že nevidí, že dítě vyrůstá v prostředí, kde vládne promiskuita, alkohol, flákárna? Troufám si po letité zkušenosti tvrdit, že rodiče si v opatrovnických věcech skutečně nejsou rovni a systém podporuje jejich odstavování. Není to správné a já chápu, když se o onu rovnost snaží. Ovšem ne tímto způsobem.

Já nevím, pánové, nechcete pro tu rovnost otců udělat něco pořádného, místo těchhle pubertálních šaškáren?

Máte nějaký smysluplný návrh, kromě těchto svých hloupých řečí?