Po týdnu budeme postupně publikovat podrobnější komentáře k jednotlivým žblebtům - otevřete je kliknutím na jméno či fotografii.
1. Alice Bendová:
„Myslím, že máma má mít děti u sebe s tím, že táta je může vidět, kdykoliv chce. Může jít k nim domů...“
Bohužel typický postoj mnoha rozvedených matek... Děti budou u mě! Táta je tady může pod mým dohledem vidět a já jsem dokonce tak hodná, že mu to kdykoliv dovolím. Ale běda, kdyby chtěl, aby byly i u něj!
2. Jan Fiala:
„Jsem obhájce adopcí homosexuály, gay aktivista, wikipedista a vysokoškolský student. Jsem proti střídavce a jsem zastánce praxe českých soudů dávat děti většinou matkám. Právě ta maskulinní a přísnější výchova, která je otcům většinou blízká, z nich činí rušivý faktor ve výchově dětí.“
Homosexuálním aktivistům spolu s feministkami se nejvíce zamlouvá, aby normální, heterosexuální otcové byli z výchovy dětí odstraněni.
3. Vlasta Formánková, Tomáš Lichovník, Vladimír Sládeček:
„Ústavní soud si je vědom té skutečnosti, že je v zásadě nepřípustné, aby z bezpráví povstalo právo, nicméně v projednávaném případě je třeba sledovat především zájmy nezletilých dětí.“
V takzvaném „zájmu dětí“ (který si každý vykládá, jak se mu hodí) soud posvěcuje bezpráví, jímž byly děti připraveny o ústavní právo na péči otce.
4. Petr Hroch:
„Na syndromu zavrženého rodiče se většinou podílejí oba rodiče.“
Syndrom zavrženého rodiče vzniká popouzením dítěte jedním rodičem, který k tomu má dostatečný prostor, proti druhému rodiči, se kterým dítě tolik není. Ovšem podle tohoto psychologa může za krádež většinou i okradený.
5. Ivana Jirešová:
„Docela jednoduše bych do jedné úřední listiny napsala jiné slovo a tím bych zajistila dceři kvalitnější podmínky pro její vývoj a veselejší dětství.“
Připravit dítě o vlastního otce tím, že jej matka nezapíše do rodného listu, případně tam zapíše nepravého otce, se stává čím dál oblíbenějším podvodem sobeckých matek. A ještě si myslí, jak to bude pro dítě skvělé...
6. Jeroným Klimeš:
„Dítě je nastaveno na to, že po rozvodu jeden z rodičů zmizí.“
Dítě po rozvodu trpí nejvíce tím, že by mělo ztratit jednoho z rodičů. Tradiční účastník naší ankety to však vidí opět jinak, zřejmě v duchu své teorie o tom, že by jeden z rodičů měl pro dítě „sociálně zemřít“.
7. Taťána Pánková, Jaroslava Pihlíková, Jarmila Růžková:
„Střídavá péče je možná jedině tam, kde rodiče žijí v jedné obci, resp. v obci s minimální vzdáleností... Zejména pak je nezbytný věk nezletilého dítěte, kdy střídavá péče by přicházela v úvahu minimálně kolem šesti a více let nezletilé.“
Plzeňské soudkyně si stanovují vlastní svévolná kritéria pro střídavou péči – tak, aby ji mohly snáze odmítnout.
8. Ján Pobežal:
„Pokud bude nezletilá u jednoho rodiče a s druhým se bude pravidelně stýkat, tak je to pro další vývoj nezletilé postačující a velmi důležité.“
Kádrování rodičů znaleckými posudky je zvláštní chuťovkou opatrovnických sporů. Obzvlášť když znalec považuje za postačující, aby dítě bylo jen u jednoho rodiče.
9. Alena Polednová, Jana Šalomounová, Martin Šebek:
„Nezletilý má ke svému otci pozitivní vztah a není žádný důvod pro to, aby otec byl z výchovného působení na nezletilého vyloučen. Z tohoto důvodu odvolací soud přistoupil k úpravě styku nezletilého s otcem...“
Syn má tátu rád a není důvod ho z výchovy syna vylučovat - tak jej plzeňští soudci z výchovy vyloučili a stanovili mu jen tzv. styk.
„Nezletilý mluvil španělsky od narození.“
Žblebt obvodní soudkyně uzavírá naši hitparádu. Otec má zřejmě geniální dítě, které začalo mluvit hned v porodnici. Ale když se má stvrdit únos dítěte matkou do Španělska, každý argument je pro soudkyni dobrý.
Převzato z portálu Střídavka, kde můžete také hlasovat pro vybraný žblebt.