Muži a domácí násilí

Muži se nechali postupně zatlačit do kouta. Velkou roli v tom hraje jejich rytířskost, ale i vzájemné soupeření. Vždyť kolik se jich ochotně zastane chudinky ženy, kterou týrá nějaký despota. A čeká za to přinejmenším sympatie oné ženy. Také si netroufnou nevěřit nešťastné slabé osobě. Co když tu ale místo tyranského muže máme vypočítavou ženu?

Intenzivním úsilím feministických a dalších "neziskových" organizací se podařilo vybudovat ve společnosti obraz, v němž je muž ve vztahu k domácímu násilí vnímán zásadně jako agresor.

Zároveň se těmto organizacím (jejichž motivace by si zasloužila samostatný článek) daří značně posouvat význam samotného pojmu domácí násilí. Od skutečného násilí až do oblastí dosti vzdálených či vágně formulovaných, jako je například "ekonomická kontrola" nebo "emocionální násilí".

S tím samozřejmě narůstá tlak na muže. Ti se dnes pomalu musejí obávat, že jakýkoliv konflikt se ženou bude označen za "domácí násilí".

Odhoďte rytířskost

Co tedy dělat s rostoucím zneužíváním pojmu domácí násilí? Zdá se, že mužům nezbývá - bohužel - nic jiného, než odhodit svou rytířskost (nechtějí-li se dočkat renesance matriarchátu). Znamená to přestat bezvýhradně věřit "nešťastným" ženám a jejich tvrzení a obvinění kriticky prověřovat. Ale také se nestydět obrátit tyto jedovaté ženské zbraně proti nim. Ano, i muži jsou obětí domácího násilí - a to mnohem častěji, než jak vyplývá ze současných statistik.

"Muži se nevnímají jako oběti domácího násilí, ačkoliv ve skutečnosti k jejich viktimizaci domácím násilím dochází," říká k tomu policejní psycholožka Ludmila Čírtková. "Slabá percepce, neuvědomění si vlastní viktimizace domácím násilím, vede přirozeně k tomu, že muži nevyužívají či využívají minimálně policejních strategií a opatření k řešení domácího násilí, ať už v podobě přivolání policie k akutnímu incidentu či v podobě podání trestního oznámení."

Stejná autorka pak v časopisu Právo a rodina publikuje pomůcky k diagnostikování domácího násilí. Jedná se mimo jiné o sadu otázek, identifikujících přítomnost jeho různých forem. Otázky týkající se přítomnosti "psychického násilí" jsme tedy v nezměněné podobě položili vzorku mužské populace. Muži měli odpovídat, zda partnerka vůči nim použila uvedené chování (tedy takové, které naplňuje charakteristiku psychického násilí).

Jak se k sobě chováme

Výsledky jsou šokující. Většina mužů přiznala, že vůči nim partnerka (či expartnerka) použila nějakou formu toho, co je označováno jako psychické násilí. Mnoho z nich se dokonce setkalo s několika jeho různými podobami.

Průzkum probíhal na více místech a jeho větší část je publikována zde. Na ukázku jsme z něj dále vybrali některé odpovědi. Ještě jednou je třeba zdůraznit: Každá z položených otázek v praxi slouží k identifikaci některé z forem psychického násilí.

Možná i vás po jejich přečtení napadne: Pokud by se muži aktivněji bránili (nejen) psychickému násilí a pokud by domácí násilí bylo posuzováno genderově vyváženě, neměli bychom nakonec ve statistikách mnohem více domácích násilnic?

Co také řekli v dotazníku čeští muži

1. Uráží vás a vaše příbuzné, zraňuje vás a používá nadávky, zesměšňování, ponižování, ustavičnou kritiku týkající se často malicherností?

- "Uráží mě a znevažuje moje příbuzné, nadává mi velice často a velmi sprostě. Nadává mi za malichernosti: špinavý hrnek mezi čistým nádobím v myčce, špinavý ručník v koupelně... Ponižuje mě před svými známými označením spolubydlící."

- "Jseš tlustej, neumíš se postarat o rodinu, vyděláváš málo peněz, jseš línej, jseš autista."

2. Odmítá dialog, v rozhovorech s vámi ignoruje, přehlíží anebo překrucuje fakta, používá polopravdy a lži, nenechá si nic vysvětlit, řekne vám něco a pak to popře?

- "Odmítá jakýkoli konstruktivní rozhovor. Vždy argumentuje tím, že o moje problémy nemá zájem, že má svých dost. Moje názory rovněž přechází a někdy mi ostře připomene, že o ně nemá zájem, tak ať jimi neobtěžuji. Skutečnost si občas překrucuje podle své potřeby - nemůže něco vyřídit ve městě, protože má porouchané auto, i když je auto v běžně pojízdném stavu. Jednou mi vyčte nenachystanou snídani, když ji nachystám, tak ji nesní - protože má prý bolavý zub atd. Soudí dřív, než zjistí, jaká byla skutečnost. Má obecně velmi rychlé soudy."

- "Ano, vymýšlí si fabulace, věci, které se nikdy nestaly, zveličuje a překrucuje věci tak, aby ona byla oběť a já ten špatný. Jakýkoliv můj názor je okamžitě odmítnut a nastává její diktát. Když ona něco žádá, komunikuje, ale když já něco žádám, moje žádosti přehlíží a nekomunikuje! Před dětmi a známými používá všelijaké formy provokací. Neznalý poměrů však dá na její tón, nikoliv na podlost její komunikace a chování."

3. Upírá vám základní práva (např. říct svůj názor, zavolat rodině a známým), nesmyslně vás omezuje (např. nedovolí vám přijmout povýšení v práci, vybrat si oblečení), zakazuje vám sociální kontakty?

- "Zakazuje mi chodit na koníčky, stýkat se se známými, kontroluje mobil i korespondenci."

- "Až zpětně vidím, jak nenápadně, ale jasně mě od některých vztahů (s přáteli - ne se ženskými!) bezdůvodně odrazovala, snižovala jejich význam, ničila."

4. Obviňuje vás z toho, že jste ji provokoval, že se jí dostatečně nevěnujete, že si všechno zasloužíte, že můžete i za její problémy?

- "Tak to bylo a je zcela pravidelné. Od narození dcery každou chvíli výčitky, že mám dceru raději než ji. Obviňovala mě ze svého poporodního krvácení. Neváhala použít i takové výrazy jako chtěl jsi mě nechat chcípnout v té porodnici, ačkoli měla mnou hrazený nadstandardní pokoj."

- "Ano, přirozeně, za vše si mohu sám. I za to, že si našla nového přítele."

5. Zastrašuje vás a vyhrožuje vám (např. odebráním dětí, vlastní sebevraždou či tím, že vám vážně ublíží)?

- "Vyhrožování odebráním dítěte, vyhrožuje, že mne pomluví v práci a mezi známými a že na mě přijde její expartner."

- "Tuhle argumentaci znám: jestli se budeš věnovat i svým přátelům, koníčkům, sbalím se a už mě ani naše dítě neuvidíš. Smutný, že?"

6. Používá extrémní kontrolu (kontroluje vám tašku, mobil, kontakty na PC apod.), musíte se hlásit, opakovaně vám volá do práce, ověřuje si, s kým se stýkáte?

- "Za den během práce několik SMS, pokud hned neodpovím, tak výčitky, že se jí málo věnuju - je to extrémní kontrola?"

- "Kontroluje mi mobil a moji korespondenci na Facebooku, vše za mými zády."

7. Trestá vás za vaše úspěchy v zaměstnání, za to, když se vám něco povede nebo máte z něčeho radost?

- "Když se mi něco líbí, nebo z toho či onoho mám radost, tak je to z jejího pohledu normální. Obvyklou zbraní bylo snažit se rozpoutat hádku, abych už dal pokoj a stáhl se do sebe."

- "Jsem ve fázi, kdy se s úspěchy moc nesvěřuji, ale když jsem to dříve dělal, tak mi to vždycky nějak srazila dolů, aby to zas až takový úspěch nebyl."

8. Ničí nebo vyhrožuje zničením věcí, které máte rád?

- "Tak to je pravda, zrovna nedávno mi řekla, že když se s ní rozejdu, tak mi podpálí barák."

- "Vyhazuje mi moje knihy a video nahrávky."

9. Nutí vás k věcem, které nechcete a které vám připadají nenormální?

- "Zakazuje mi bavit se se sousedy."

- "Nesmím dceři dát pusu, že je to nehygienické, a i dceři zakazuje tento projev."

10. Trestá vás, když se jí něco nelíbí, a máte pocit, že tresty jsou pro vás ponižující, příčí se vám?

- "Musím se opakovaně omlouvat a vždy přiznat svoji chybu, dát jí za pravdu, když to neudělám, provokuje, vyvolává hádku."

- "Jednou jsem musel stát za dveřmi, když mě nechtěla pustit domů po firemním večírku. Opakované omluvy - ano, to je běžné, jednou to nikdy nestačí."

11. Neuznává vaše zdravotní potíže, zakazuje vám jít k lékaři i poté, co vám způsobila zranění?

- "Neuznává mé zdravotní potíže. Ignoruje je."

- "Je lékařka, podle ní jsou všichni muži simulanti."

12. Domluvila se s vámi na něčem a pak to popřela, obvinila vás z toho, že lžete anebo že jste si to vymyslel?

- Klidně popře i dohodu, která proběhla o deset minut dřív s několika svědky, případně mě obviní ze lži."

- "Áno. Klamala aj v manželskej poradni. Obviňovala naopak mňa, že klamem. Dohody ohľadom chodu domácnosti svojvoľne menila a nedodržiavala."

13. Nařizuje vám, co smíte nebo nesmíte říkat v kontaktu s rodiči, spolupracovníky anebo s lékařem?

- "Ano. Hlavně v kontaktu s jejími rodiči."

- "Občas mi něco takového říká. Ať před spolupracovníky neříkám to a to."

14. Trestá vás za věci, které nemůžete ovlivnit?

- "Ano, třeba za to, že jí se něco nedaří."

- "Trestala dceru za to, že si dovolila se v noci probudit a plakat. Na mou snahu ji uklidňovat reagovala podrážděně s tím, že jestli se mi to nelíbí, tak si dceru vezme a bude. Nakonec to udělala – a bylo."

Převzato z Psychologie.cz, publikováno také na portálu Domácí násilí.