Koledníče, ty domácí násilníku!

Tak jsem dnes pěkně vyšupal všechny ženské u nás doma. Za chvíli zazvonila policie: „Pane! Dopouštíte se domácího násilí. A to dokonce opakovaně – prý jste to samé udělal už loni! Vykazujeme vás s okamžitou platností z bytu.“

...

Je to sci-fi, nebo nepříliš vzdálená realita? Kdo jste ještě před dvaceti lety vůbec slyšeli o nějakém domácím násilí?

Feministky postupně přitvrzují. Domácím násilím je podle nich dokonce i nečekaná „kontrolní“ návštěva či telefonát. Kupodivu ještě nikdo nenavrhnul, aby právo milence důstojně a nerušeně opustit dům bylo zahrnuto mezi základní lidská práva, garantovaná Všeobecnou deklarací lidských práv. Ale co není, může být.

Je určitě dobře, že se společnost kultivuje a nemlátíme se na potkání. Z domácího násilí se však stal bič na muže. „Chci dům a děti, nebo...“ Falešná obvinění se rozmáhají hlavně v rozvodových sporech a feministky ženám radí, jak je správně napsat.

...

Naštěstí mi policisté po vykázání dovolili vzít si s sebou pomlázku. Vykoledoval jsem si pár vajíček, a když už jsem se stal bezdomovcem, aspoň neumřu hlady. Jedna starší rozvedená panička mi dokonce nabídla za jistých podmínek u sebe azyl.

Feministky ale říkají, že když s vámi někdo jedná jen jako se sexuálním objektem, je to také domácí násilí. Mám na tu chtivou ženskou podat trestní oznámení?