O osudech dětí rozhodují zločinci

Psycholožka Alena Uváčiková, nechvalně známá svými posudky očerňujícími rozvedené táty, stojí nyní sama před soudem. Navíc vyplulo na povrch, že již dříve byla odsouzená pro jiný trestný čin. Vyhrožovala usmrcením a ublížením na zdraví soudkyni a státní zástupkyni.

Nyní je souzena pro křivou výpověď - jak jinak, než proti rozvedenému otci. O jejím řádění v rozvodových sporech se vyprávějí legendy. Z dřívějšího rozsudku nad ní se mimo jiné dočteme: „Užívá antidepresiva po dobu několika roků, přičemž se kromě těžkých depresí cítí zdráva.“

Smutné je, že psychologické posudky takových Uváčikových často rozhodují o tom, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak se s ním druhý rodič bude či nebude moci alespoň stýkat. Uváčiková je ale jen špičkou ledovce. I další psychologové se propůjčují k tomu, aby odstavili jednoho z rodičů od výchovy dětí. Jen při tom nevyhrožují soudkyním smrtí - o to jsou dětem nebezpečnější.

Zločiny na duši dítěte nemají sazbu v trestním zákoníku. Podílejí se na nich i sociální pracovnice, které navrhují svěření dítěte „samozřejmě do péče matky“, jež rozbila rodinu. Podílejí se na nich i soudkyně, které takové návrhy schvalují.

Jediná cesta, jak jim v tom zabránit, je nedat jim k tomu prostor. Když už se rodiče rozejdou, svěřit děti do střídavé výchovy a ponechat jim péči obou rodičů. Bez posudků, bez hledání „lepšího rodiče“ a hlavně bez možnosti štvaním proti druhému rodiči si jakkoliv pomoci.

Když tyto děti přicházely na svět, také k tomu nikdo rodičům nevystavoval posudky a nerozhodoval, jestli je lepší vajíčko, nebo spermie.